Pavla Kikinčuka a jeho ženu spojily Babovřesky: Jako babka se mu hnusila!
18 fotografií
Tak schválně, víte, co spojuje starostu Stehlíka a kulhavou starou babku Boženu Němcovou, která ráda strká do všeho nos z komedie Babovřesky? V reálném životě jsou to manželé! Za babčou, která kvůli permanentní rýmě stále huhňá, se totiž skrývá Jindřiška Kikinčuková (59), žena populárního herce Pavla Kikinčuka (53).
Pavel: „Se Zdeňkem Troškou se známe od natáčení Slunce, seno, jahody, kde mě obsadil jako Šimona Pláničku. Od té doby jsme přátelé. Jeho natáčení vždy provází pohodová atmosféra, takže když mi zavolal a nabídl roli starosty, rád jsem ji přijal. Konkurz jsem dělat nemusel.“
Jindřiška: „Jednou jsme v našem Divadle Pluto v Plzni hráli představení »Hrajeme tuš! Pro Nituš!«, kterou navštívil i Zdeněk. Hrála jsem tam bolavou, starou, mírně praštěnou jeptišku. Jemu se to moc líbilo a tak vlastně vznikla postava Boženy Němcové. Když odjížděl, usmíval se a říkal, že má pro mě něco přichystaného…“
Probírali jste doma scénář?
Pavel: „Samozřejmě. A musím říci, že jsem se smál od první do poslední stránky. Vždycky je důležitý první dojem a ten byl skvělý.“
Jindřiška: „Já měla strach, že to nezahraji, protože jsem spíše divadelní než filmový herec. Ze začátku jsem se s tím trochu sžívala, ale pak si to dokonale užívala. A dokonce vymyslela i ten fór, že bych jako babka mohla být alergik a huhňat.“
Pavel: „Ve skutečnosti jsem přitom alergik já.“
Na co?
Pavel: „Seno, pyl, teď už i na píchnutí vosy, včely. Rozšiřuje se to věkem. Nedávno mi Jindra podala pivo a tam byla vosa. Mě chtěla zabít, asi. Naštěstí jsem se ji na poslední chvíli všiml.“
Jak jste si užívali společné natáčení? Co bylo největší výhodou a naopak nevýhodou?
Pavel: „Tak musel jsem se víc hlídat. A ona samozřejmě taky.“ (smích)
Jindřiška: „Když jsme měli čas, udělali jsme si výlet do Českého Krumlova. Pak jsme také chodili na ryby. To je totiž od dětství můj velký koníček.“
Pavel: „Ve vesnici, kde se natáčelo, byl rybník. Tak jsme se šli do hospody zeptat starosty a šéfa hasičů, kterým ta požární nádrž patřila, zda bychom tam mohli chytat. Samozřejmě s tím, že všechny úlovky pustíme zpátky do vody. Oni se smáli, že jako Jindra bude chytat. No za ten den vytáhla sedmadvacet kousků. Ztuhnul jim úsměv.“
Pavle, vy jste prý manželku jako babču ze začátku ani nepoznal?
Pavel: „To je pravda. Najednou se ke mně přitočila nějaká babka a začala se ke mně lísat, tulit. Bylo mi to nepříjemné, tak jsem ji odstrčil. Pak mi došlo, že ty oči odněkud znám, že to je moje žena…“
Jindřiška: „Když jsem šla poprvé na plac a viděl mě Zdeněk, tak sprásknul ruce a povídá: ‚proboha Jindřiško, co jsme ti to udělali!’ Při premiéře jsem si to ale užívala, dala jsem se do gala, takže jsem večer profrčela úplně v klidu. Nikdo mě nepoznal.“
Jak jste se cítila v převleku?
Jindřiška: „Jak bylo horko, strašně mi natékaly nohy. Navíc jsem byla ještě trošičku vycpaná, takže jsem to pajdání ani moc nemusela předstírat.“
Prozraďte, jak jste se vlastně seznámili?
Pavel: „Když jsme s kolegou získali angažmá v Plzni a rozkoukávali se, povídá mi: ‚Člověče, tady je jedna nádherná »baba«, je to sólistka operety, taková blondýna, trošku má teda zvláštní zoubky, ale jinak je luxusní.’ A ukázal na Jindru.“
Co bylo dál?
Pavel: „Opravdu byla krásná. Ale já neměl moc sebevědomí, však mi manželka říkala, že vypadám jak oštěp. No, myslel jsem si, že u ní nemůžu mít šanci. Pak jsme šli do klubu a »opereťáci« nás pozvali ke stolu. Najednou vidím, že opětuje mé pohledy, dal jsem se s ní tedy do řeči. Jindra tehdy pravidelně u sebe v bytě pořádala takzvané žrací čtvrtky, tak mě pozvala. Vždycky tam chodilo tak pět, šest lidí, jednou nějak všichni odešli a já tam zůstal…“
Jindřiška: „A vydrželo nám to. Loni jsme oslavili stříbrnou svatbu…“
Kdo má u vás doma hlavní slovo?
Jindřiška: „Co se týče domácího rozpočtu a peněz, tak Pavel. Říká, že kdyby kasu nedržel on, všechno bych vrazila do divadla.“
Jak máte rozdělené úkoly v domácnosti?
Jindřiška: „Pavel je přes týden dost často v Praze, takže je to spíše na mně. Když ale přijede, vždy se zapojí a pomáhá. Například strašně rád luxuje a umývá nádobí. Přes kuchyň a vaření jsem samozřejmě já.“
Kvůli čemu se nejčastěji hádáte?
Jindřiška: „Kvůli penězům. Pavel je spořivý typ a já pravý opak. Kdysi si pořídil trezor a do něj ukládal peníze, šetřilo se na auto. Byl to rok tuším 1994, já potřebovala nový kabát, tak jsem ho poprosila o peníze. Ale on, že ne. Tak jsem ten trezor bez jeho souhlasu otevřela, vzala si z něj 3500 korun a vyrazila na nákupy na náměstí. Tam ale někdo prodával čistokrevná štěňátka, už tam zbylo poslední. Když jsem ho viděla, nešlo odolat. Jenže ta paní za něj chtěla 5500 korun.“
Jak jste to vyřešila?
Jindřiška:„Zbytek jsem doplatila tak, že jsem vzala věci po dcerce Kamilce, z kterých už vyrostla a dala je té paní.“
To jste Pavle, asi nebyl rád…
Pavel: „No trvalo mi to, než jsem se s tím smířil. Ale od té doby se pejskové stali součástí naší rodiny. Teď máme krásnou fenku Julii.“
18 fotografií
