Tajemství filmu Smrt krásných srnců: Jak přinutili ryby správně plavat?
13 fotografií
Skvostné dílo režiséra Karla Kachyni, poetický příběh židovské rodiny v předválečných a válečných letech podle povídek Oty Pavla se snad nikdy neomrzí. Snímek Smrt krásných srnců (1986) má i dnes divákům co říct. „Nikdy jsem neviděl lepší, působivější film o holocaustu,“ říká herec Jiří Krampol, který si zahrál jednu z titulních rolí filmu.
Šarmantní okouzlující Karel Heřmánek v životní roli. Humor i hořkost života. Krásná krajina v okolí Berounky a dokonalé zachycení doby. Film má neodolatelnou atmosféru. „Každému s nás se natáčení vrylo do paměti. Akorát mám pocit, jako by to bylo v jiném životě. Když se divám na sebe, jako by to byl někdo jiný,“ zasnila se Marta Vančurová, která hrála maminku Popperovou.
Milovala knihy Oty Pavla, toužila zahrát si v jakémkoli filmu Karla Kachyni a obojí se jí vyplnilo. „Bylo moc milé, když nás přišli pozdravit bratři Oty Pavla. A jeden z nich mi říkal, že vypadám jako jejich maminka. Byl dojatý. Akorát jejich maminka prý kouřila, což já ne,“ doplnila ještě Marta Vančurová.
Dojemná síla scén s Holanem…
Podobně si vybavil krásné chvíle natáčení i Jíří Krampol alias emeritní boxerský šampion. Obdivoval dokonalou přípravu režiséra Kachyni i herecké umění Karla Heřmánka. „Jak to Karel zahrál. Ty scény se psem, to byla síla. To vám žene slzy do očí. Opravdu není lepší film o holocaustu. Je to lepší než Schindlerův seznam nebo Obchod na korze,“ líčil Krampol.
Záběry, kdy leží v rybářské loďce a brouk mu leze po obličeji, se prý točily hodiny. Karel Kachyňa věděl přesně, jak chce, aby brouk lezl, takže to trvalo dlouho, než se mu nevycvičený hmyz trefil do noty. „Obdivoval jsem, jak se s tím piplal. A nikdo neremcal, že je to dlouhý,“ upozornil Jirí Krampol.
Film bez nadsázky označuje jako geniální dílo. „Kachyňovi věříte, že to tak skutečně v té době bylo, je to věrné, dokonalé.“ Sám Krampol si střihl boxera a nemusel ani moc hrát. Byl přirozený, byl to on… „No jasně, já hrál tak trochu sebe, chodil jsem totiž jako kluk roky na box, pak jsem dlouho dělal sparinga u nás na Žižkově vynikajícím boxerům. Jo, něco jsem o tom věděl,“ uzavřel vzpomínky Jiří Krampol.
Kameraman Vladimír Smutný o tajích filmování
Půlka je modře, půlka zlatě…
Kameraman Vladimír Smutný (70), který mj. točil i Kolju a má doma šest Českých lvů za nejlepší kameru vymýšlel pro film řadu speciálních triků.
Zajímavé je např. rozlišení dějových linek. Jen pozorný divák si všimne, že každá půlka filmu je jinak barevná. „Půlka filmu byla šťastná, tak byla zlatá. Když se pořádně podíváte, je to ve zlatém tónu. A druhá půlka, o válce, o transportu do koncentračního tábora, ta nešťastná, je kolorovaná modře. Nepatrně, ale poznáte to,“ prozradil Vladimír Smutný.
Rovněž použil rozjasňovací filtr. „Lustry, žárovky i slunce rozsvěcoval, rozzářil, rozmázl, stylizoval to do doby předválečného filmu.“ Točil většinou širokým objektivem, záběry se tak panoramaticky otevíraly divákovi. Noční scénu, kdy malíř Nejezchleb přijde na lovení ryb, nasvěcoval zase plynovými hořáky, aby budily dojem ohně a plápolání plamene. „S umělým světlem byste toho nikdy nedosáhli.“
A jeden z triků, který vymyslel sám režisér Kachyňa? Jak třeba zajistit, aby ryby připluly na povel k hladině? Najednou, v noci? „Pan Kachyňa nechal udělat koš, naplnil ho rybami a pomalu táhl k hladině. A když měly ryby zmizet, zase jsme ho spouštěli ke dnu.“
13 fotografií
