Kolotočářský boss Václav Kočka: Denně chodím za synem na hřbitov!

V sobotu 2. března byla slavnostně zahájena jubilejní 50. Matějská pouť na pražském Výstavišti. Jak bohatý bude program?

„Celkem bude k dispozici na 120 atrakcí z domova, Holandska a dalších evropských států. Nebude chybět ani tradiční Den pro zdravotně postižené, který je naplánován na pondělí 25. března a na kterém zazpívá Michal David. Atrakce potrvají až do 21. dubna. Matějská je kalendářně vůbec první poutí v Evropě.“

Vaše jméno je spojeno s poutěmi a kolotoči. Co byste řekl o rodu Kočků?

„Rod Kočků je spjatý s rodinami Kopeckých a Kludských. Proto například Michal David je v mé přízni. Můj děda a rodiče hráli loutkové divadlo po vesnicích a menších městečkách. Potom přesedlali na pojízdné kino, kde nejdříve promítali němé a potom zvukové filmy. Bylo to propojené s poutěmi a artistickými výkony. Otec mi zemřel, když mi bylo 13 let.“

Kočků je ale v republice poměrně hodně?

„Kočků je opravdu síla. Pochopitelně nejsou všichni příbuzní, mnozí se k nám hlásí a dělají nám ostudu.“

Jak jste se vlastně ocitl na pražském Výstavišti v roli šéfa a organizátora poutí?

„Od té doby, co jsem se sem přiženil. Dělám již osmačtyřicátou Matějskou pouť, manželka je tady už padesát let. A na Matějské jsme se také poznali. Pracovala v kanceláři, kde jsem ji také poprvé spatřil. Potom jsem sem nastoupil a začal to celé organizovat. I za minulého režimu jsem tu měl Francouze a Italy, vždycky jsem se snažil pouť něčím obohatit. Také jsem jezdil do zahraničí se dvěma kolektivy zaměstnanců, dohromady to bylo asi 160 lidí. Včetně učitelů pro děti na 1. a 2. stupni základní školy.“

Co jste provozovali?

„Vyváželi jsme kulturu a různé atrakce. Od Pragokoncertu jsem obdržel za svou dvacetiletou práci venku čestné uznání a v roce 1989 na podzim jsem se zahraničím skončil.“

Před 4 lety zabili šéfovi Matějské pouti Václavu Kočkovi syna (†40): Hrob už…

Celý článek

.

2

Jaká je vlastně vaše funkce dnes?

„Jsem prezidentem České asociace majitelů lunaparků, cirkusů a stánkového prodeje. Mimo to jsme členy mezinárodní unie s touto činností, z čehož vyplývá i spousta povinností, včetně těch bezpečnostních.“

Vždycky jste pracoval v tomto prostředí?

„Ne. Já jsem dělal u Jáchymovských dolů. Měl jsem státní zkoušky na bagry a buldozery. Znalost hydraulických strojů se mi později hodila, když magistrát nakoupil různé zahraniční atrakce.

Kolotočáři jsou všeobecně označováni jako světští. Zahrnuje toto pojmenování i zaměstnance cirkusů?

„Ano, většinou jsou ty rodiny propojené. Dříve, když artista zestárnul a nemohl již vystupovat, pořídil si nějaký kolotoč, nebo zvěřinec. Mnozí se však od tohoto života již osvobodili. Protože měli podnikání zažité a již před listopadem 1989 podnikali pod různými družstvy, dokázali se přizpůsobit novým podmínkám. Zřídili si například autodílny, bazary a restaurace. Zůstali jen ti skalní, kteří se u toho drží.“

Existují mezi jednotlivými rodinami jakási nepsaná pravidla?

„Existují, ale ti lidé musí mít svou práci rádi. Například si půjčíte peníze a nemusíte mít na to žádný papír. Slib zkrátka platí a má větší váhu než nějaké potvrzení. Alespoň by to tak mělo být, ale grázlové jsou ve všech oborech. Do světa kolotočů a poutí se také napasovalo plno lidí, co tam nemají co dělat. Zkrátka už nepatří mezi ty staré tradiční rody, které tu přetrvaly po celá

pokolení.“

V některých rodinách je prý problém uzavřít sňatek s někým, kdo nepochází z okruhu kolotočů a cirkusů. Jak to vidíte vy?

„Tak už to dávno nefunguje, to platilo možná před sto lety. I moji synové už mají manželky z domácích lidí. Já tu mám například ekonomku paní Janečkovou, která si vzala manželčina bratrance, a její tatínek byl akademický malíř. Pokud to někdo, třeba u cirkusu takto praktikuje, má to své důvody. Protože práce artisty je dřina a ne každý to zvládne. Čili děvče, které se provdá do cirkusového prostředí, musí na to mít i povahu.“

Co říkáte tomu, že vás mnozí pasují za kmotra právě kolotočářské mafie?

„Že je to nesmysl. Já tady dělám osmačtyřicet let, nevím, co je to přijít pozdě do práce, nikdy jsem nikoho neokradl, ani jsem nikdy nikomu nic špatného neudělal. Tady musí člověk jenom pracovat. Pro žádné výpalné sem nikdo nechodí, ani my nikomu neplatíme. Takové praktiky jsem vždycky odsuzoval. Mně bude jednasedmdesát let. Kdybych byl takový mafián, tak už budu jako důchodce sedět doma a odpočívat.“

Žhavé drby

Maturitní ples syna Václava Kočky ml. (†40): Truchlili nad zesnulým a pak to …

Celý článek

.

Ale jako prezident České asociace majitelů lunaparků, cirkusů a stánkového prodeje nějaké šéfovské pravomoci máte?

„Ano. A ty se týkají dodržování zákonů a předpisů na území České republiky. Jednou jsme přijali zákony Evropské unie a ty naše se v mnohém mění. Dnes už se nejedná pouze o kolotoče, současné atrakce jsou velmi náročné, řízené počítači. Jezdím na konference do Berlína a své podřízené, včetně šéfů krajských asociací informuji o všech nových zákonech.“

Když na Dušičky nebo o Vánocích zavítáte na Olšanské hřbitovy, na první pohled poznáte hroby světských. Doslova září nákladnou výzdobou, květinami a mnohdy i dárky. Můžete k tomu něco říct?

„Odjakživa se na to dbá. Já chodím k mému synovi na hřbitov denně. Když si někoho vážím za jeho života, vážím si ho i po jeho smrti. Mám malou vnučku, která ještě ve školce odvedla celou třídu na hřbitov na Bílé hoře, kde spolužákům vyjmenovala každého, kdo je uložený v naší hrobce. Paní učitelka nám pak poděkovala, že k tomu děti takto vedeme.“

Zmínil jste se o hrobu vašeho syna, kterého zastřelil Bohumír Ďuričko na křtu knihy Jiřího Paroubka. Cítíte zášť k tomuto člověku?

„To není člověk, to je ďábel. A Bůh ho sám potrestá. Bezdůvodně střílet do krásného kluka, otce čtyř dětí…

Máte v sobě touhu po pomstě?

„Chtěl jsem, aby byl spravedlivě odsouzený. Podle mě je 12,5 roku málo, protože to byla předem připravená vražda.“

Přemýšlel jste někdy nad tím, jak byste reagoval, kdybyste se s Ďuričkem potkal třeba někde na ulici?

„Já se s ním nechci setkat. A jak bych reagoval? To nevím. V tom momentě nevíte, co byste udělal.“