Psí psycholog Rudolf Desenský (43): Odepsané psy vrací do života!
Svůj život zasvětil psům; však je také na samotě uprostřed drsné Vysočiny obklopen osmnáctičlennou smečkou pořádných hafanů. Rudolf Desenský (43) vrací do života již jednou odepsané problémové psy a z agresivních útočníků dělá oddané dobráky. Je psychologem, uznávaným terapeutem výhradně nejlepšímu příteli člověka.
Během dlouholeté praxe mu rukama prošly již stovky psů. Tvrdí, že za jejich deformace může v drtivé většině případů hlavně člověk.
• Alergii na psy si vyléčil sám
V minulosti trpěl silnou alergií, stačil malý kontakt s domácím mazlíčkem a večer již skončil v nemocnici. Uplynuly roky a v jeho malé kanceláři v maringotce se společně s ním tísní i šest psů najednou. „Začal jsem se věnovat alternativní medicíně a za několik měsíců jsem byl v pohodě. Dnes už ji používám i u psů. Mám tu například jednu čubinu, která má již několik let rakovinu a daří se nám to držet takovým způsobem, že to dál neroste. Bez léků a chemoterapie, pouze bylinkami, akupunkturou, akupresurou a prací s energiemi. Je jí deset let, je v naprosté pohodě a myslím, že se dožije vysokého věku,“ vysvětluje vyučený hodinář, který se kvůli svým čtyřnohým kamarádům před lety dokonce rozvedl.
• Prvního psa koupil se zahradou
A jak se vlastně alergik na psy ocitl sám uprostřed psí smečky? Když před lety, ještě jako ženatý kupoval zahradu, postavil ho majitel pozemku před hotovou věc. Buď ji koupí i se psem, nebo bude nebohý voříšek utracen. „Nechal jsem si ho. Najednou jsem však měl kromě jednoho psa hned dva úplně stejné. Lidé mi totiž toho druhého přivedli v domnění, že mi ten zděděný utekl,“ vzpomíná na klíčový moment svého života Rudolf, který psům postupně zcela propadl. Sháněl knihy, chodil na cvičák a snažil se vcítit do jejich myšlení.
Dnes mu lidé vodí psy, které by jinak nechali utratit. Jiní zase žádají o radu, jak s nimi správně zacházet. „U mě skončí ten, kterého doma nezvládají. Většinou je důvodem bázlivost nebo agrese. Nebo také obojí. Já ho naučím pravidlům a snažím se ho dostat do reality. Potom mu hledám nového majitele,“ vysvětluje psí psycholog.
• Pomáhají mu vychovatelky
Své psy rozděluje do tří skupin. „Jednu skupinu tvoří moji vlastní psi, takzvané chůvičky nebo vychovatelky, které pracují s těmi ostatními. Druhou tvoří psi, které mi lidé věnují, protože si s nimi nevědí rady. Já s nimi pracuji a pak jim hledám nové domovy. Třetí skupina jsou psi na dožití. Takoví, které nelze z nějakého důvodu umístit. Těch tu mám v současné době asi pět, šest.“
Kromě místních se Rudolf Desenský stará také o externí klientelu. Ta dochází i se svými páníčky a počet návštěv je odvislý od závažnosti jednotlivých případů. „Při první návštěvě odhalím, kde je chyba a vysvětlím, jak problém odstranit. Pokud je třeba, pokračujeme dál,“ vysvětluje. Základem je správně pochopit problém.
• Po útoku psa ho šili čtyři hodiny
Neexistuje prý pes, se kterým by nakonec nebyl Rudolf kamarád. Vlastně až na jednu výjimku. Řeč je paradoxně o novofoundlandském psovi, který má pomoc lidem přímo v popisu práce. „Patřil bohužel jednomu rádoby specialistovi na převýchovu, který z něj udělal bojovníka. To byl jediný pes, který mě dostal na zem. Měl to v hlavě srovnané tak, že si mě podřídí za každou cenu. U tohoto psa by mě nenapadlo, že má v sobě tento typ agrese,“ vrací se k dramatické události Rudolf. Tenkrát prý byl také ještě mladý a nezkušený, dnes by si již počínal jinak. „Vláčel mě asi deset minut po zemi a výsledkem bylo zhruba padesát děr na předloktí pravé ruky a další stovka na rukou a nohou dohromady. Chodil jsem pak za ním do útulku, postupně jsme se spřátelili, ale úřady rozhodly, že bude utracen. Vážím si ho, že zaútočil čelně. Měl na to, a to ctím,“ uzavírá nečekanou epizodu.